Stránky věnované chovu strašilek od úplných základů, až po konkrétní druhy.

Troufám si tvrdit, že se v textu objeví výrazy, kterým někteří lidé nebudou rozumět. Na samotném konci článku najdete legendu s vysvětlivkami jednotlivých pojmů, které zabíhají zejména do latiny. Stejně tak na konci textu naleznete barevné fotografie uspořádány tak, že jsou vidět rozdíly mezi jednotlivými druhy. Je mi jasné, že se ihned sjedete dolů podívat jen na ty obrázky, ale (krom barvy) bez přečtení textu nebudete jednotlivé rozdíly chápat, protože ne vždy jsou ve zbarvení :-).

Jistě každý chovatel choval nebo se alespoň setkal s krásnou strašilkou Extatosoma tiaratum tiaratum. Nebo abych byl přesnější - myslel si, že chová nebo se setkal s touto strašilkou. V tomto článku bych rád osvětlil problematiku sloučení druhů E. tiaratum a E. popa. Dále také zmíním jejich rozdíly jak mezi samci, tak mezi samicemi. Nakonec bych rád zmínil poddruhy jednotlivých rodů.

V taxonomii jako takové je hlavním problémem při determinaci fakt, že rozdíly, nebo chcete-li variace mezi jednotlivými poddruhy, ale často také mezi jednotlivými druhy jsou nepatrné. Bez bližšího průzkumu vajíček a/nebo odchovu je mnohdy velice obtížné rozpoznat rozdíly v rámci dvou různých druhů. Samotné strašilky rodu Extatosoma jsou masivně odchovávány již od roku 1960 (samozřejmě v menším počtu byly chovány již dříve). Poprvé byly dovezeny ze severního Queenslandu (Austrálie). V té době se také začaly hojně vyskytovat v zoologických zahradách. Postupně začaly být dováženy druhy ze severovýchodního Queenslandu, provincie Irian Jaya a také z Papuy Nové Guiney.

Během zkoumání bylo zjištěno, že strašilky rodu Extatosoma kladou vajíčka s rozdílným tvarem a motivem. To vedlo k otázce, kolik druhů tedy bylo doopravdy z Austrálie dovezeno. To také vedlo k bližšímu prozkoumání imag, kdy se také zjistilo, že "listové" mimikry se u různých jedinců liší v detailech. To vedlo k závěru, že se jedná o různé druhy.

Určování podle vajíček
Vajíčka

Vajíčka

Podívejte se na obrázek vajíček vlevo. Pod číslem 7 jsou znázorněny vajíčka E. popa popa. Ze všech vajíček jsou tato nejtmavší nejtmavší. Dále si můžeme všimnout, že barevně odlišný pruh lemující stranu vajíčka se při bázi větví na další dvě krátké větve, jak tomu u ostatních vajíček není. Toto je základní rozpoznávací znak vajíčka tohoto poddruhu. Posledním znakem, kterým se od ostatních vajíček liší je víčko vajíčka, jež je špičaté a na konci zbarvené dotmava.

Pod číslem 8 jsou znázorněna vajíčka poddruhu E. tiaratum bufonium. Na rozdíl od předešlého druhu se pruh táhnoucí lemující stranu vajíčka nevětví a oproti zbytku vajíčka je nápadně světlejší. Na ploché straně také můžeme vidět jakoby ostrůvkovitý motiv. Co se víčka týče, na rozdíl od E. popa popa je špička zakulacená. Poslední vajíčka označená číslem 9 se týkají poddruhu E. tiaratum tiaratum. Vajíčko je ze všech druhů nejsvětlejší a celou jeho délku lemuje ještě světlejší pruh, na jehož bázi je také patrná kruhovitá skvrnka. V neposlední řadě si můžeme povšimnout tmavých, na pohled jakoby vypálených žilkovitých skvrnek. Na rozdíl od obou předchozích je víčko tohoto vajíčka ploché a zaoblené.

Určování na základě morfologie samic

Podívejme se nyní na rozdíly mezi imagy, konkrétně mezi samicemi. Tato část je zpracována formou určovacího klíče týkajícího se rozdílů mezi samicemi. Následujících několik řádků je věnovaných těm, kteří by klíči ne úplně porozuměli. S určovacím klíčem je jednoduché zacházet. Máme zde dvě varianty (I. a II.). Část popisu této varianty je pro vícero poddruhů stejná. Ovšem poddruhy se liší v detailech, které označím písmeny "a)" a "b)". Pokud spojíte variantu I. s pokračováním v bodě a), dostanete popis jednoho poddruhu. Při spojení varianty I. s pokračováním v bodě b) dostanete popis poddruhu druhého. Taktéž postupujte u varianty II.

I. Laterální vychlípeniny (rozšíření) 5. - 7. zadečkového článku se překrývají (krom výjimek). Na 2. - 4. a 8. - 10. článku laterální vychlípeniny nepozorujeme (nebo jsou jen zčásti vyvinuté). Barva yvchlípenin je celistvá, zelená nebo hnědá. Dorsální vychlípeniny stehen 2. a 3. páru končetin patrné často nestejnoměrné (listové mimikry).

a) Je vidět nápadná vybledlá kresba tvaru písmene V na středohrudi táhnoucí se od mesonota přes metanotum až po 1. článek abdomenu (všechny tyto tři části mají vyvinuté lamely). Je přítomno husté otrnění mezi bázemi zakrnělých křídel (= tegmina). Na 5. a 6. zadečkovém článku jsou také patrné dorsální lamely (vychlípeniny), které nepřesahují 1/3 délky samotného článku. Barva těla je světle až tmavě hnědá. Poddruh dorůstá délky 100 - 160mm. Vyskytuje se v provincii Irian Jaya a na Papui Nové Guinei. (Extatosoma popa popa)

b) Vybledlá kresba tvaru písmene V na středohrudi není přítomna (a nebo slabě viditelná). Ostny vyrůstají separovaně nebo srůstají v základu, dále jsou samostatné ostny na bázi mesonota. Na 5. a 6. zadečkovém článku jsou patrné dorsální lamely (vychlípeniny). Barva těla je zelená nebo hnědá, vzácně žlutá. Strašilka dorůstá délky 100 - 160mm. Výskyt: Nový Jižní Wales, sever a jihovýchod Queenslandu. (Extatosoma tiaratum tiaratum)

II. Laterální rozšíření 5. - 7. zadečkového článku jsou mírné, vzájemně se nepřekrývají. Taktéž na 2. - 4. a 8. - 10. článku je patrné laterální rozšíření. Barva těla je hnědá nebo zelená, sytě poseta bílými a černými skvrnami. Dorsální vychlípeniny stehen 2. a 3. páru je přítomno, většinou stejnoměrné (lišejníkovité mimikry).

a) Vybledlá kresba ve tvaru V je vždy přítomna od mesonota přes metanotum až po abdomen (všechny tři části mají vyvinuty lamely). až do 1. článek abdomenu. Dorsální lamely (vychlípeniny) 5. a 6. zadečkového článku přesahují 1/3 délky samotného článku. Délky těla činí 116 - 165mm. Výskyt: Provinvie Irian Jaya a Papua Nová Guinea. (Extatosoma popa carlbergi)

b) Vybledlá kresba tvaru písmene V není přítomna (popřípadě velice slabé viditelná). Středové lamely metanota a prvního článku abdomenu chybí nebo nejsou plně vyvinuty. Ostny vyrůstají separovaně nebo srůstají v základu. Dorsální lamely 5. a 6. článku abdomenu se táhnou za střed samotných článků. Báze každé z lamel je širší, než-li její vrchol. Délka těla je 120 - 130mm. Výskyt: Nový Jižní Wales, ostrov Lord Howe, sever a jihovýchod Queenslandu. (Extatosoma tiaratum bufonium)

Samice I

Samice I

Zde je obrázek pro I. variantu. Vlevo vidíme samici Extatosoma popa popa, vpravo samici Extatosoma tiaratum tiaratum. Na první pohled jsou patrné rozdíly mezi lamelami a hlavně v přítomnosti kresby tvaru písmene V. Barevné fotografie také poslouží dobře a budou umístěny na konci tohoto článku.

Samice II

Samice II

Tento obrázek se týká II. varianty. I zde je hlavní rozdíl patrný mezi jednotlivými lamelami a hlavně v absenci bílého pruhu u Extatosoma tiaratum bufonium. Můžete si také všimnout, jak u obou obrázků pasuje skutečně první část k oběma poddruhům a rozdíly jsou pouze v detailech.

Každopádně touto částí se dostáváme k jistému záběru - vyhledávané "maskáčové" formy strašilek tohoto rodu nejsou barevnými variacemi E. tiaratum tiaratum, ale jedná se o druhy A. popa carlbergi a E. tiaratum bufonium. Jak je však možné, Při partenogenním množení těchto druhů nedostaneme opět "maskáčové" varianty? Nebo se nám tato nymfy jednou za čas vyklube z vajíček hnědě zbarvené samice?

Odpověď není zas tak složitá. Oba druhy, E. popa a E. tiaratum mají jednobarevné poddruhy (spp. popa a spp. tiaratum) a stejně tak strakaté (maskáčové) poddruhy (spp. carlbergi a spp. bufonium). Je třeba si uvědomit, že jedinci stejného druhu se mezi sebou mohou pářit i když jsou jiného poddruhu. Tedy je možné, aby se spářila například E. popa popa s E. popa carlbergi. Pokud tedy byly odchyceny hnědé poddruhy napářeny samci strakatých poddruhů, je pochopitelné, že se líhly nymfy obou barevných variant. To samozřejmě vedlo k závěru, že se jedná jen o barevné varianty. Vzhledem k tomu, že po dlouhou dobu v chovech převažoval partenogenetický chov a tyto geny samců jiného poddruhu postupně ustupovali, jelikož při partenogenezi samice informaci postupně přebíjela geny pouze svého poddruhu, se dnes tyto strakaté nymfy líhnou prakticky vzácně, například jedna z deseti odchovů, tedy jedna z asi 3000 vajíček. Dnes už se samci v chovech hojně vyskytují, ovšem při odchytu z přírody není možné určit, jakou genetickou výbavou disponuje. Lze je samozřejmě dle klíče určit, ovšem z hlediska reprodukce nás stále mohou překvapit. Například z vajíček hnědě zbarveného samce E. tiaratum tiaratum a strakatě zbarvené samice E. tiaratum bufonium se líhly nymfy zelené a žluté, jen pár jich bylo světle hnědých, až bych řekl šedých. Mne osobně tento fakt velice překvapil.

Určování na základě morfologie samců

I. Blanitá křídla jsou beze vzoru, pouze s tmavými vnějšími okraji. Je přítomna vybledlá kresba tvaru písmene V na středohrudi. Délka těla se pohybuje mezi 82 a 91mm. Výskyt: Irian Jaya a Papua Nová Guinea (Extatosoma popa).

II. Blanitá křídla jsou v základu tmavá (až černá) s bílým kostkovaným či pruhovaným vzorem. Vybledlá kresba tvaru písmene V na středohrudi není přítomna. Délky těla se pohybuje mezi 81 až 115mm. Výskyt: Nový Jižní Wales, ostrov Lord Howe a jihovýchod a sever Queenslandu (Extatosoma tiaratum).

Jak můžete vidět, u samců je určení dle křídel dalece jednodušší. Jistě si nyní kladete otázku, proč jsem rozdělil jen druhy E. popa a E. tiaratum a nešel do rozdílů mezi jednotlivými poddruhy. Odpověď je velice jednoduchá - podle křídel poznáme, o který druh se jedná. Pokud se bude jednat o E. popa a barva těla bude celistvá hnědá, pak se jedná o spp. popa. Pokud bude tělo pokryto bílými a černými skvrnami, jedná se o spp. carlbergi. Taktéž budeme postupovat u E. tiaratum - pokud bude barva těla celistvá, hnědá, oranžová, zelená nebo žlutá, jedná se o spp. tiaratum, pokud strakatá, jedná se o spp. bufonium. Nyní se podívejte na obrázky.

Samec I

Samec I

Samec II

Samec II

Rozdíly mezi jednotlivými druhy jsou patrné na první pohled, prohlédněte si fotografie a posuďte sami. Vlevo E. popa, vpravo E. tiaratum.

Rozlišování na základě morfologie čerstvě vylíhnutých nymf

Dále jsou také patrné rozdíly mezi čerstvě vylíhlými nymfami. Možnosti jsou následující:

a) Nymfa je zbarvená hnědě nebo černě krom hlavy, která je zbarvena světle hnědě až červeně. Končetiny jsou strakaté s různými odstíny. Může být patrný kresba tvaru V na mesonotu (E. popa).

b) Nymfa je zcela zbarvena černě, krom zřetelné bílé kresby ve tvaru písmene V na mesonotu (
E. popa).

c) Hlava je zbarvena tmavě hnědě, kdežto hruď je oranžová či světle hnědá. Abdomen je laděn spíše dotmava (E. tiaratum).

d) Hlava červená nebo tmavě hnědá, hruď je tmavě hnědá nebo černá. Pokud je hruď tmavě hnědá, abdomen je černý (E. tiaratum).

Proč píši mezi čerstvě vylíhlými nymfami... Jak je jistě každému chovateli známo, tak nymfy - konkrétně u E. tiaratum spp - se líhnou velmi tmavé s červenou hlavičkou, což je ostatně dle výše psaného klíče zásadní rozdíl oproti E. popa spp. Jakmile se však zažerou a svléknou, změní barvu. V L tak v chovu máme jedince hnědé, oranžové, zelené nebo žluté. V těchto stádiích je prakticky nemožné jednotlivé druhy rozeznat.

Zdroj: Brock, Paul D. (2001): Studies on the Australasian stick-insect genus Extatosoma Gray (Phasmida: Phasmatidae: Tropoderinae: Extatosomatini). Bio One, Washington, 10/2 : 303-313.
Pokud máte jakékoliv připomínky k obsahu těchto stránek, využijte, prosím, formuláře vpravo k zaslání zprávy na můj email. Tuto cestu také můžete použít, chcete-li mne kontaktovat z důvodu dostupnosti druhů k prodeji.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one