Stránky věnované chovu strašilek od úplných základů, až po konkrétní druhy.
Strašilky jsou známé pro svou schopnost napodobovat objekty nebo druhy, se kterými jsou v kontaktu, a tím se maskovat před predátory. V současné době rozdělujeme čtyři základní typy maskování - aposematismus, mimikry, krypsi a maškarádu. V tomto článku stručně popíši veškeré předchozí typy a zaměřím se zejména na ten, se kterým se setkáme u strašilek. Zmíním také něco málo o polyfemismu a polymorfismu. Na základě tohoto článku se dozvíte, jak potencionálně ovlivnit zbarvení svých strašilek, a vytvořit například tolik známou "lichen" formu strašilky Extatosoma tiaratum.
Typy maskování
Prvním typem maskování je aposematismus. Nejedná se o maskování jako takové, spíše o pravý opak, i když jej řadíme mezi ochranné mechanismy. Jedinci se snaží být varovně zbarveni, nejčastěji k tomu využívají pestré barvy v kombinaci s černou (vosy, sršeň, ...). Jedinci se tedy snaží naopak zviditelnit, ale varovat svým vzhledem.

Mimikry navazují na aposematické jedince. Například Battesovy mimikry jsou příkladem toho, že neškodný organismus přejímá zbarvení jiných nebezpečných organismů. Pokud bychom se bavili o předchozím příkladu, je vhodné jmenovat například pestřenky, které jsou neškodné, ale využívají zbarvení vos. Dalším typem jsou Müllerovy mimikry, kdy jeden nebezpečný druh (mim) napodobuje druhý nebezpečný druh (model), což vede společného predátora k tomu, aby se naučil toto zbarvení lépe rozeznávat. To zvýší fitness oběma druhům. Zvláštním typem jsou také Mertensovy mimikry, kdy nebezpečný druh přejímá zbarvení neškodného druhu (např. korálovci a korálovky). Silně jedovatá kořist tak přiláká predátora, kterého usmrtí. Tím zněmožní, aby se predátor učil tyto druhy rozeznat.

Krypse neboli kryptické zbarvení je tvarové i barevné utváření povrchů umožňující druhu napodobit libovolné vzorky pozadí. Maskují tedy živočicha mezi rostlinami, na holé půdě nebo na kůře stromů.

Posledním typem, který zde zmíním, je tzv. maškaráda. Jedná se o mechanismus, kdy druh napodobuje přehlížené objekty (zejména neživé), jako jsou kameny, větve, trus apod. Pokud se jedná o strašilky, je těžké rozlišit, jedná-li se o kryptické zbarvení nebo maškarádu. Jedinci totiž napodobují větev (popř. list), avšak používají přitom také kryptické zbarvení (např. nesou četné skvrny napodobující barevně kůru stromů). Aktuálně jsou strašilky označované jako jedinci využívající maškarádu s benefity. Maškaráda totiž nesmí mít dopad na fitness svého hostitele, což však strašilky svým způsobem nesplňují, jelikož ožíráním listů jsou ve velkém množství schopny nejen ovlivnit fitness, ale někdy i zahubit celou rostlinu.
Ovlivnění barev
Zbarvení lze ovlivnit dvěma mechanismy. První z nich se nazývá polyfenismus (též sezonní polymofrismus). Jedná se o jev, když v dvou a více po sobě jdoucích generacích pozorujeme jedince různého zbarvení. Jedná se například o jarní a letní babočky síťkované, babočky bílé c nebo běláska řepného, z cizokrajných motýlů například lišaj tabákový. Zbarvení pak lze uměle ovlivnit teplotou (při vyšší teplotě se projeví letní generace, při nižší naopak generace jarní).

Druhým typem, který bude zajímat hlavně náš, strašilkáře, je polymorfismus. Tento mechanismus souvisí alespoň dvěma variantami alel pro daný znak. Pokud by se jednalo o náhodný jev, pak bychom mluvili o mutaci, polymorfismus je však cílený mechanismus. Umožňuje jedinci změnit zbarvení podle prostředí, kde žije. Není však možné jej měnit při další změně prostředí, jedná se tedy o jakousi jednorázovou proměnu. Například nymfy strašilek sbírané na listech velkých zelených listech budou mít pravděpodobně zelenou barvu, ale nymfy sbírané na hnědých větvích s malými lístky budou pravděpodobně hnědé.

Toto je také důvod, proč by nemělo docházet ke křížení strašilek (a nejen těch) z různých lokací. Populace druhu Extatosoma tiaratum tiaratum "Innisifail" bude mít jiné znaky, než populace téhož druhu z jiné lokality. Pokud se budeme bavit o využití polymorfismu v chovu, musíme si nejdřív stanovit, které druhy jsou nejlépe vhodné pro pozorování tohoto jevu. Píši nejlépe, protože polymorfismu jsou pravděpodobně schopny všechny druhy strašilek. Nejvhodnější druhy v chovech jsou následující:

Extatosoma tiaratum,
Eurycnema versirubra,
Lamponius guerini,
Medauroidea extradentata,
Pharnacia ponderosa
Sungaya inexpectata.


Zbarvení lze měnit umístěním nymf do různého prostředí. Například již zmíněné "lichen" formy strašilky E. tiaratum lze docílit tak, že čerstvě vylíhlé L1 nymfy umístíme do terária hustě vystlaného lišejníkem. Co je důležité, tak začít změnu provádět ihned od vylíhnutí. Pokud bychom s tímto začali až u nymf dejme tomu ve třetím instaru, imaga by byla jen lehce nazelenalá. Je důležité mít na paměti, že ne všechno je možné. Například umístěním strašilky do terária vystlaného černým papírem nedocílíme její černé barvy. Podklad pro polymorfismus musí být prostorový. Nymfa musí poznat, že se jedná o přirozenou složku prostředí. Nejvhodnější jsou tedy různě barevné listy nebo lišejníky. Je dobré mít na paměti, že například třezalky (Hypericum) obsahují červené barvivo, takže je možné, že se výsledek projeví na výsledném vzhledu pozorovaného jedince. V letošním roce (tedy 2016) plánuji věnovat se cílenému barvení strašilek Extatosoma tiaratum tiaratum "Innisifail a Sungaya inexpectata "Lowland". S výsledky se samozřejmě podělím zde na stránkách.
Pokud máte jakékoliv připomínky k obsahu těchto stránek, využijte, prosím, formuláře vpravo k zaslání zprávy na můj email. Tuto cestu také můžete použít, chcete-li mne kontaktovat z důvodu dostupnosti druhů k prodeji.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one