Stránky věnované chovu strašilek od úplných základů, až po konkrétní druhy.

Společný chov

Dnes se můžeme setkat opravdu s velkým počtem druhů strašilek, které lze chovat. Mnoho lidí však nemá prostory pro tolik druhů, pro kolik by si přálo. Uchylují se tak ke společnému chovu - tedy chovu dvou nebo více druhů ve společném insektáriu. Vše má své pro a proti, proto se na tuto problematiku dnes podíváme zblízka.
První věc, kterou je třeba si uvědomit, je fakt, že ne všechny druhy mají stejné nároky na chov. Když to vezmu podle priorit, jedná se zejména o jinou živnou rostlinu, vlhkost a jiné prostorové nároky. Pokud chceme chovat více druhů spolu, musíme si být jistí, že:

1. Každý druh má živnou rostlinu, kterou potřebuje.
2. Chováme pouze vlhkomilné druhy s vlhkomilnými, suchomilné se suchomilnými.
3. Chováme druhy se stejnými nebo nižšími prostorovými nároky v dostatečné velkém insektáriu.
Pokud bych měl být konkrétnější, například druhy jako E. tiaratum, P. schultei, P. subapterum, A. paromalus a další suchomilné druhy nelze chovat s druhy jako E. calcarata, H. dilatata, Myronides sp., R. anceps a jinými vlhkomilnými druhy. Dále je pak dobré zaměřit se na samotné chování konkrétních druhů. Kupříkladu E. calcarata je robustní strašilka, který při vyrušení situaci řeší skrze své trny na femuru posledního páru končetin. Proto je chov s křehčími druhy velmi riskantní. Konkrétně tento druhy nedoporučuji chovat s jakýmkoli jiný, druhem.
Pokud se rozhodneme podle požadavků daných druhů přeci jen pro společný chov, je třeba mít na paměti, že vše má své klady i zápory. Mezi klady patří: ušetřený prostor. Můj subjektivní výčet tím končí. Opravdu krom ušetřeného prostoru ve společném chovu nevidím jediné pozitivum. Negativ potom vidím více. Jelikož i při chovu jednoho druhu se setkáme s přemnoženými populacemi v malém insektáriu (například 10 australanek na prostor 30x30cm), při přidání dalšího druhu pro ušetření prostoru životní podmínky obou druhů ještě více zhoršíme. Je třeba si uvědomit, že i když má strašilka třeba 5cm, nestačí jí ubikace o 6l. Ačkoli některé rozměry zmiňuji na svém webu, jedná se o minimální rozměry, pod které by se insektárium nikdy nemělo dostat. Ale k věci - mezi negativa patří: přemnožená ubikace, s tím související kumulace exkrementů a vysoká míra tvorby plísní, dále přebírání vajíček (nedej bože dvou druhů stejného rodu nebo v ubikaci s 5 druhy), rychle spotřebovaná potrava a zejména potom fakt, že naprostá většina lidí spolu dá jakékoli dvě strašilky jen kvůli vlastnímu pohodlí.
Kdybych měl tedy toto téma nějak uzavřít, napíšu následující - važme si toho, že některé druhy lze chovat spolu. Ale nezneužívejme toho a berme to jako krajní nouzi. Například při výměně insektária, nebo když nestíháme vyměnit potravu, dáme daný druh do insektária k jinému. Rozhodně však ale na této skutečnosti nestavějme a neplánujme dlouhodobý chov. Jedinou výjimkou bych zmínil malé druhy rodů Pylaemenes, Dares, Tisamenus nebo třeba Spinohirasea, kde při dostatečné velikosti ubikace lze zavést dlouhodobě společný chov.
Pokud máte jakékoliv připomínky k obsahu těchto stránek, využijte, prosím, formuláře vpravo k zaslání zprávy na můj email. Tuto cestu také můžete použít, chcete-li mne kontaktovat z důvodu dostupnosti druhů k prodeji.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one