Stránky věnované chovu strašilek od úplných základů, až po konkrétní druhy.

Přestože je při dodržení správných podmínek chov strašilek bezproblémovou záležitostí, najdou se věci, kterých je rado se vyvarovat a které by mnozí ani nepovažovali za chybu. V tomto článku bych rád upozornil na chyby, jež se často dopouštějí jak začínající, tak dlouhodobí chovatelé.

1. Špatné orvětrávání
V insektáriu musí být určitá forma větrání jednak aby se strašilky udusily, ale také aby měli stále k disposici čerstvý vzduch namísto zatuchlého. Naprostá většina lidí řeší větrání pomocí větracích otvorů. Bohužel však ne zcela správným způsobem. Sice si mohou dát tu práci a provrtat víko opravdu důkladně otvory, které jsou pouhý 1cm od sebe a víko tím pádem připomíná spíše cedník, ale i přes to není větrání dostatečné. Důležitá je totiž cirkulace vzduchu, které mění ten zatuchlý za čerstvý. Pokud je v insektáriu odvětraná pouze jedna stěna (nebo pouze strop), vzduch nemá kudy proudit. Proto je důležité mít větrací otvory i po stěnách. Já osobně pro chov strašilek používám hranatá insektária (tím myslím plastové boxy namísto kyblíků). Otvory dělám podél okrajů stěn i do hran mezi stěnami. Ovšem je ještě jedna věc, kterou používám, a která je lepší než otvory - síťka. Do víka vyřežu otvor a přes něj přelepím pevnou síťku, která se používá v oknech proti hmyzu. Jednak je to jednodušší, než se vrtat s otvory (protože tvrdší plast při propichování namísto vrtání často praská) a jednak je cirkulace dokonalejší. Samozřejmě síťka nemění nic na tom, že stále musí být ve stěnách (a popřípadě hranách) otvory. A úplně nejlepší je nahradit síťkou i jednu ze stěn, ovšem toto já nedělám, je to takový nadstandart. S tímto tématem souvisí také udržování vlhkosti, které rozepíši dále.

2. Nesprávné udržování vlhkosti
Čím méně otvorů v insektáriu, tím déle se v něm udrží vlhkost - toť logické. Bohužel však po přečtení bodu č. 1 již víme, že v důsledku toho také nedochází k cirkulaci vzduchu. Je tedy potřeba vlhkost často hlídat. Kvalitní cirkulace vzduchu znamená také poměrně rychlou ztrátu vlhkosti. Proto budeme muset častěji rosit, abychom vlhkost zajistili. Je také možnost na dno dát vrstvu vlhké rašeliny, která vlhkost zajistí, ovšem to nám může znepříjemnit hledání vajíček a nebo také může začít plesnivět, protože námi zvolená vlhkost bude vyšší, než kolik jí je cirkulace schopná udržet ne uzdě. Metodu, kterou nyní popíši jsem viděl v jednom ze zahraničních fór, osobně ji nepoužívám, ale pro někoho může být inspirací.

Chovatel použil pro chov krychlový box. Zhruba 2cm ode dna udělal řez, čímž mu vznikly dvě části. Vzal síťku, vyřízl čtverec o rozměrech podstavy boxu a přilepil ji na místo řezu v dnové části. Poté na takto upravené dno postavil druhou část a místa spoje přelepil izolepou. Tím mu vzniklo insektárium, které mělo dole prostor, do kterého se strašilky nedostanou. Tento prostor vyplnil vodou, která mu zajišťovala vlhkost a zároveň nepoužil substrát, který by mohl začít plesnivět. Ovšem musím podotknout, že při nesprávném odvětrání by se mohla začít tvořit plíseň na samotných strašilkách. Je na pováženou, jestli je jednodušší jednou denně rosit, nebo se řezat a lepit se dnem.

3. Nedostatečná výměna potravy
Opět navážu na první bod, protože se jedná ve své podstatě o problém spojený s nedostatečným odvětráváním. Udělal jsem jistý experiment. Utrhl jsem dva šlahouny ostružiníku. Každý šlahoun jsem zapustil pomocí otvoru do krabičky od filmu naplněné vodou, aby byl zavlažován a neuschl během pár hodin. Jeden šlahoun jsem umístil do boxu, který neměl jediný větrací otvor a druhý jsem umístil do odvětraného boxu (síťka ve stropě a otvory ve stěnách a hranách), který jsem rosil. Výsledek byl ten, že zhruba po pěti dnech šlahoun v odvětraném boxu povadl a začal schnout, kdežto šlahoun v boxu bez vzduchu vydržel neuvěřitelných 20 dní bez náznaku povadnutí. Ovšem když jsem potravu nabídl strašilkám, vždy jen okousali část listu a přemístili se dál. Žádná se doopravdy nenažrala a když jsem je přemístil zpět do jejich ubikace s čerstvou potravou, okamžitě se zažraly. Právě proto je důležité potravu často měnit. Rozhodně se v začátcích zamyslete, jestli je ostružiník pro Vás dostupný, protože potrava by se měla měnit minimálně každý týden. Pokud nemáte ostružiník příliš po ruce a nejste zrovna vycházkový typ, může se pro Vás chov stát rychle spíše starostí, než požitkem. Zejména je řeč o zimě, kdy ostružiník donešený z mrazu do teplé místnosti vadne a černá do dvou dnů.

4. Dehydratace samic při kladení
Jsou druhy, jejichž samice vyžadují vyšší vlhkost v období kladení. Jedná se zejména o druhy Trachyaretaon sp., Aretaon sp., Haaniella sp. nebo Heteropteryx dilatata. U těchto druhů je vhodné v tomto období rosit dvakrát denně, ovšem ne vydatně, ale s mírou, aby byla udržena vyšší vlhkost, než obvykle. Pokud vlhkost nebude vyšší, nic se neděje, problém nastane, pokud bude vlhkost příliš nízká nebo dokonce insektárium vyschne. V mnoha případech již není možné chybu vrátit zpět a samice se nebudou moci vyklást a uhynou.

5. Vyrušení při svleku
Strašilka potřebuje pro svůj svlek klid a prostor. Pokud jí obě tyto věci nedopřejeme, nebude schopna svlek včas dokončit a uhyne. Pochopitelně pokud uvidíte, že se strašilka svléká, nebudete na ni sahat ani nijak manipulovat s insektáriem. Ovšem v poslední době jsem se setkal s velkým množstvím boxů s neprůhledným víkem. Pokud tedy víko otevřete a strašilka jej z části použije jako oporu a nedej bože při otevření spadne, výsledek je nevyhnutelný. K vyrušení také dochází, je-li v insektáriu velké množství jedinců. Čím více strašilek, tím vyšší je riziko, že svlékajícího se jedince shodí či mu jinak znemožní hladký svlek.

6. Nedokonalý svlek
Nedokonalý svlek je často problémem nízké vlhkosti. Pokud jí strašilka nebude mít dostatek, bude se jí hůře dostávat z exuvie (svlečky) a může se v ní dokonce zaseknout a to může vést k jejímu konci. Zejména také proto, že hmyz při tomto aktu také svlékne výstelky vzdušnic, takže může dojít k potížím spojených s dýcháním, což způsobí proces nevyhnutelný. Jednou se mi stalo, že se v důsledku nízké vlhkosti ve svleče zasekla samice Heteropteryx dilatata. Zkusil jsem jí dát "první pomoc" a z exuvie jsem ji vyprostil ručně. Nehledě na to, že již byla degenerovaná, nemohla pořádně chodit ani ovládat končetiny jsem jí dal šanci do dalšího svleku, protože byla schopná žrát. Když jsem následující svlek pozoroval, hned během začátku si utrhla tři končetiny a další už se chystaly, proto jsem to ukončil, Z toho vyplývá, jak je důležité pro přežití strašilky, aby se svlékla.

Tento článek budu obohacovat o další věci, které mne napadnou, rozhodně si teď nevzpomenu na všechny chyby, kterých je dobré se vyvarovat.

Pokud máte jakékoliv připomínky k obsahu těchto stránek, využijte, prosím, formuláře vpravo k zaslání zprávy na můj email. Tuto cestu také můžete použít, chcete-li mne kontaktovat z důvodu dostupnosti druhů k prodeji.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one