Stránky věnované chovu strašilek od úplných základů, až po konkrétní druhy.

Extatosoma - jak na lichen formu

Každý z nás jistě chová nebo alespoň choval strašilku druhu Extatosoma tiaratum. Krom toho, že samy o sobě jsou velmi hezké a dorůstají také slušných rozměru, se jedná o značně polymorfní druh. Tedy druh, které je schopen změnit svou barvu vzhledem k okolnímu prostředí. S tímto druhem si tedy v chovu můžeme užít více zábavy, než by si kdo řekl.
Abychom pochopili, jak vlastně spouštěč změny barvy u druhu Extatosoma funguje, zabrousíme do jejich rodného prostředí. V Austrálii jsou vajíčka po nakladení samičkou sbírána mravenci, kteří je odnášejí a schovají do svého mraveniště. Toto je také důvod, proč by se vajíčka neměla vůbec nebo jen málo rosit - nejsou totiž stavěná na vnější, vlhký biotop deštných lesů. Jakmile se nymfa vylíhne, velmi nápadně napodobuje mravence, což jí umožní nepozorovaně opustit mraveniště a skrýt se do koruny stromů. Nyní však již není součástí mravenčí kolonie a je potřeba chránit se proti predátorům.
A právě zde dochází k aktivaci doposud plně neprobádaného spouštěče. Vzhledem k pozorováním převládá hypotéza, že tento druh má na ventrální straně tarzálních článků (tedy na spodní straně chodidel) fotoreceptory, které umožní čerstvě vylíhnutým nymfám napodobit prostředí, ve kterém se vyskytují ihned po vylíhnutí a opuštění mraveniště. Podmínkou je však dostatek světla, jelikož předurčená barva tohoto druhu je světle hnědá. Pokud nebude nymfa v prostředí, kde je dostatečná intenzita světla, fotoreceptory zůstanou neaktivní a nedojde tak ke změně barvy. Záleží také velmi na genetické výbavě jedinců. U linií, které se v našich chovech vyskytují už desítky let v převážně partenogenetické podobě můžeme na nějaké experimenty zapomenout. Momentálně je nejvhodnější Extatosoma tiaratum 'Innisfail' sbírána před pár lety s velmi dobrou genetikou.
Abychom tedy změny barvy docílili v chovu, musíme splnit následující podmínky:

1. Potřebujeme vitální jedince s dobrou genetikou.
2. Zásadní změny probíhají ihned po vylíhnutí nymfy, proto je důležité nymfu co nejdříve umístit do insektária s větvičkami o požadované barvě.
3. Insektárium musí být dostatečně osvětlené, aby došlo k aktivaci fotoreceptorů a spouštěče produkce pigmentů.
Důležité je vědět, že první změny se projeví až po svleku do druhého instaru. Poté se dozvíme, jestli bylo naše snažení úspěšné. Také berme na vědomí, že fotoreceptory plní svou funkci nejvíce, když nymfa setrvá bez pohybu na jednom místě. Aktivní nymfy, které neustále běhají z jednoho konce insektária na druhý budou barveny problematicky. Další důležitá informace je, že vše začíná v prvním instaru. Pokud bychom chtěli začít později, byla by veškerá snaha zbytečná. To však neznamená, že po prvním svleku můžeme nymfu přenést do normální ubikace bez větévek požadovaného zbarvení - naopak, čím déle bude nymfa v prostředí, jehož barvu se snaží převzít, tím efektivnější bude výsledek na imagu.
Teď jistě mnoha z vás vrtá hlavou, proč tedy nymfy chované na ostružiní nejsou zelené, když se přeci zdržují na zelených částech rostliny. Já sám jsem si tuto skutečnost vysvětloval faktem, že ostružiník obsahuje světle hnědé barvivo, které má po pozření na výsledné zbarvení efekt. Tuto hypotézu jsem však zamítl po dvou skutečnostech. V přírodě se totiž vyskytují na rostlinách, které žádné barvivo neobsahují, přičemž přesto si drží svou hnědou barvu, ale hlavně jsem kontaktoval kolegu, který se barvením tohoto druhu zaobírá a ten mi sdělil, že barvení pomocí interních faktorů (preorální podání barviva) nebylo úspěšné. Přesto však některé studie zmiňují možnost barvení rovnokřídlých (Orthoptera) pomocí barviv, zejména tedy karotenoidů. V případě absorpce pigmentů z potravy by však muselo dojít k pinocytóze, což nebylo pozorováno ani probádáno.
Pokud se tedy vrátíme k otázce, proč jsou nymfy chované na ostružiní hnědé namísto zelené, pak si tuto skutečnost lze vysvětlit jednoduše. Listy ostružiníků mají velkou plochu a podíváme-li se na nymfy v prvním instaru, pak si všimneme, že většinu času tráví na zastíněné spodní straně listu. Jejich fotoreceptory tedy nejsou vystaveny světlu a neprobíhá syntéza požadovaných pigmentů. Na základě této hypotézy by tedy bylo možné změnit barvu nymfy pomocí ostružiníku do zelena. Potřebovali bychom k tomu však šlahouny s velmi malými listy daleko od sebe, což by zvýšilo pravděpodobnost, že nymfy setrvá na stonku. A pokud by se přeci jen octla na listu, pak jeho malá plocha eliminuje působení stínu.
Naskýtá se mnoho možností, jak fotoreceptorů (pokud je tato zatím nejvíce pravděpodobná hypotéz pravdivá) využít. Osobně mne nejvíce lákají větévky břízy a svídy krvavé a dále různé druhy lišejníku. Dále se porozhlédnu po větévkách s černým a bílým nádechem. Pokud by někom u bylo známo, které rostliny mají větévky o barvě černé, bílé, žluté namodralé nebo nafialovělé či jinak zajímavě zbarvené, budu velmi rád, když mi tipy napíší na mou emailovou adresu (michal.siegel@seznam.cz).

Alenka Jírová mi poslala seznam barevných rostlin, které dala dohromady. Jedná se o rozmezí různých barevných škál, seznam je zde:

Černá - Phyllostachys nigra, Cornus kesselringii, Hydrangea nigra
Žluté - Phyllostachys aureosulcata, Salix alba, Salix acutifolia, Tilia aurea
Červené - Cornus alba elegantisima, Cornus alba sibirica, Tilia platyphyllos rubra
Oranžové - Winter flame, Cornus sericea, Tilia winter orange
Fialové - Rubus fruticosus
Šedivé - Populus tremula
Poznámky a postřehy z barvení
Nymfy v prvním instaru jsou velmi aktivní. Je náročné a často nemožné udržet je na požadovaném podkladu. Nejlepší možnost tak bude velmi prostorné terárium hustě oseté větvemi s lišejníky nebo kůrou s mechy, popř barevnými větvičkami a listy.

Nymfu lze zklidnit, pokud ji necháme na požadovaný podklad spadnout z výšky alespoň 20cm. Pádem je zmatena a nějakou dobu setrvá v nynější pozici. Je ale jen otázka času, než se opět vydá na cestu.

Nymfy se nejčastěji zdržují na stropě ubikace. Snaží se být zavěšené hřbetem dolů. Pochodují přes větvičky s lišejníkem, dokud nenajdou nejvyšší bod. Pokud tam není list, pod který se mohou zavěsit, slezou směrem dolů a zkusí větvičku další. Nakonec se tak dostanou na stěnu ubikace (Free Standing Setup nepomáhá, nymfy se na ni dostane i přes dno, na které sleze), přes kterou vyleze na strop, kde setrvá i několik hodin.
Pokud máte jakékoliv připomínky k obsahu těchto stránek, využijte, prosím, formuláře vpravo k zaslání zprávy na můj email. Tuto cestu také můžete použít, chcete-li mne kontaktovat z důvodu dostupnosti druhů k prodeji.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one