Stránky věnované chovu strašilek od úplných základů, až po konkrétní druhy.

Jedna z nejrozšířenějších strašilek českých chovů. Jedinci jsou černě zbarvení s jakoby sametovým povrchem. Oči jsou podobně jako u rodu Trachyaretaon žluté. Obě pohlaví disponují zakrnělými křidélky červené barvy, které roztahují, cítí li se ohroženy. Pochopitelně jim tato křidélka neumožňují let. Samice dorůstá asi 7cm, samec je menší, asi 4 - 5cm. Oproti samici má také znatelně delší tykadla.

Pár

Pár

Adultní kopulující pár strašilky druhu P. schultei
Jako potrava při chovu tohoto druhu nám poslouží ptačí zob (Ligustrum sp.). Toto je nejlepší alternativa. Dále lze použít šeřík, ovšem zde je nevýhoda, že na zimu opadá. U ptačího zobu se můžeme setkat i s kultivary, které si udrží nějaké listí přes zimu, ovšem navzdory všem omylům je ptačí zob také opadavý. Ale alespoň disponuje listím po celý rok. Další alternativou je zlatice - pozor, ne zlatý déšť! Asi poslední alternativou je zimolez, který - podobně jako ptačí zob - zastupují kultivary, které na zimu příliš neopadají. Dočelt jsem se, že v přírodě se tento druh živí pepřovcem, tudíž přirozenou potravu v běžném domácím chovu nelze poskytnout.

Ptačí zob

Ptačí zob

Větévka ptačího zobu Ligustrum ovalifolium. Klasické zaoblené listy.
Ptačí zob

Ptačí zob

Větévka ptačího zobu Ligustrum ovalifolium. Zde je listí uspořádané pouze po stranách větvičky.
Ptačí zob

Ptačí zob

Větévka ptačího zobu Ligustrum ovalifolium s pohledem na rub listů.
Ptačí zob

Ptačí zob

Listy ptačího zobu mohou být i zašpičatělé. Jedná se o Ligustrum ovalifolium atrovirens.
Insektárium pro imaga mám asi 30cm vysoké. Lze použít i nižší, ovšem já osobně je chovám ve velkém počtu dohromady. Nerosím je příliš často, asi jen dvakrát do týdne. Strašilkám vyhovuje sušší prostředí. Úkryty nejsou v insektáriu potřeba. Jedinci nejsou příliš žraví a větvičky ptačího zobu vydrží zelené po dlouhou dobu, tudíž není třeba potravu často měnit. Ovšem jelikož mám ptačí zob za dveřmi, dopřávám svým jedincům stále čerstvou potravu. Je také dobré strašilky navyknout, že v okolí se vyskytuje něco jako ruka. Tento druh totiž při vyrušení vystříkne obranný sekret, který silně dráždí sliznice. Při kontaktu s nosem způsobuje kýchání a rýmu, při kontaktu s okem podporuje tvorbu slz a při silném zásahu může dojít k částečnému oslepnutí. Při kontaktu s otevřenou ránou mírně štípe. Osobně jsem já tento problém s nimi nikdy neměl, pouze jsem byl svědkem vystříknutí sekretu jednoho jedince na druhého. Proto je dobré zvykat je, že s nimi jednou za čas (při výměně potravy nebo při potřebě mít něco takového v ruce) bude někdo manipulovat.

Páření těchto strašilek je zábavné v tom smyslu, že samec na samici sedí prakticky většinu svého života aniž by se s ní přitom pářil. Nechá se samicí vozit a když to na něj přijde, oplodní ji a ta poté klade vajíčka. Pouští je volně v chovné nádobě. Vajíčka mají soudečkovitý tvar a hnědou barvu. S trusem si je rozhodně nespletete. Nechávám je inkubovat na vlhkém perlitu (lze použít písek, rašelinu, hlínu, ubrousky, ...) a za necelých 5 měsíců se líhnou první nymfy.

Dávejte si pozor, nymfy jsou opravdu rychlé, daleko rychlejší, než imaga (a to už je co říct). Chovám je dohromady ve velkých počtech, ale samozřejmě musejí mít dostatečný prostor pro svlek. Vlhkost udržuji stejnou, jako u chovu dospělců, možná trochu vyšší, aby se jedinci bez problémů svlékli. Doporučuji také často měnit potravu za novou, protože malé nymfy se opravdu rády schovávají v zakroucených, uschlých listech a hrozí ak jejich vyhození spolu s listím, tak jejich rozmáčknutí při snaze dostat je ven. Jinak je chov nymf bezproblémovou záležitostí. Zhruba za další 4 měsíce nám strašilky dospějí a cyklus se opakuje od samého začátku.

Rád bych pouze upozornil, že v chovu tohoto druhu může docházet k znatelným ztrátám během instarů L1 - 3. Nevím, čím je to dáno, ale i kolegové s tímto mají problémy. Odchováte dvě, tři generace a během čtvrté uhyne třetina nymf. Ty dospějí, rozmnoží se a další generace nemá skoro žádné ztráty. Stává se to, ačkoliv jsou jedinci chováni za stejných podmínek. Samozřejmě se to stát nemusí, kolega takto choval tento druh několik let od doby, co naposledy zaznamenal masovější úhyn. Navzdory nevyzpytatelnosti a mírné nebezpečnosti tohoto druhu se jedná o jednu z nejoblíbenějších strašilek českých chovů.
Pokud máte jakékoliv připomínky k obsahu těchto stránek, využijte, prosím, formuláře vpravo k zaslání zprávy na můj email. Tuto cestu také můžete použít, chcete-li mne kontaktovat z důvodu dostupnosti druhů k prodeji.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one