Stránky věnované chovu strašilek od úplných základů, až po konkrétní druhy.
Jedná se o o nádherný okřídlený druh. Hlava je fialovohnědě zbarvena, zbytek těla je při pohledu z vrchu hnědý. Thorax je z boku a zespoda zbarveny zeleně. Abdomen je zeleně zbarven jen zboku, zespoda je zbarven šedohnědě, přičemž předěl mezi těmito barvami tvoří tenký žlutý pruh. Pokud se na strašilku podíváme zblízka, zjistíme, že po celé její délce se táhnou velmi tenké, světlé proužky. První pár křídel je zakrnělý, shora je zbarven stejně jako thorax, avšak zespoda je zbarven nápadně červenorůžovou barvou. Druhý pár křídel je již plně vyvinut a to u obou pohlaví. Okraje křídel (část, která je viditelná, když má strašilka křídla složená na abdomenu) jsou opět zbarveny stejně jako thorax, ale když je strašilka roztáhne, jejich povrch je černohnedý. Končetiny jsou zelené, u kloubů načernalé. Tykadla jsou černá, přerušovaná krátkými bílýmy proužky Tento popis sedí pro oboje pohlaví. Rozdíl mezi samečkem a samicí jej jednak v délce a jednak v mohutnosti. Samička je mohutnější a dorůstá 75 - 85mm. Sameček dorůstá jen asi 70 - 75mm.
Samice

Samice

Adultní samice strašilky druhu Asceles sp. "Ban Salok"
Pár

Pár

Adultní pár strašilky druhu Asceles sp. "Ban Salok" (sameček vlevo dole).
Samec

Samec

Adultní samec pakobylky druhu Asceles sp. "Ban Salok".
Jako potrava poslouží rododendron nebo hlohyně (Pyracantha). Ptačí zob ani zimolez bohužel nepřijímají. Hlohyni lze nalézt jak v okrasných parcích, tak v lese, jedná se o u nás běžně rostoucí rostlinu, jejíž listy jsou k disposici i v zimě. Nevýhodou je, jak jsem již zjistil, že poměrně rychle usychá. Na druhou stranu větvičky jsou silně olistěny, takže stačí je šmikat po kratších kouscích. Rododendrony vydrží daleko déle, prakticky až do úplného sežrání listů strašilkami. Bohužel však u nás volně nerostou a je potřeba si je pěstovat pro vlastní potřebu doma. Často jsou pěstovány na zahradách jako nádherné okrasné rostliny, myslím, že když se zeptáte někoho, kdo je pěstuje, jestli by vám nevěnoval několik nařízkovaných větviček, rád vyhoví. Koneckonců lidé, kteří je pěstují pro okrasu je každý rok zastřihují. Pak už stačí doma jen počkat a za chvíli máte bohatě olistěný keř. Samozřejmě je tu i možnost zakoupit keříky v zahradnictví. V obou případech si však zjistěte, jestli na rostlinky nebyl použit insekticid a pokud ano, jak dávno. Pokud to je déle, než půl roku, nemusíte se bát. Pokud ne, tak už zbývá jen poděkovat za ochotu a jít shánět jinam.
Insektárium pro chov tohoto druhu volím stejně jako u Necroscia annupiles - čím prostornější, tím lepší. Strašilky jsou velice aktivní, zejména samy od sebe popolétávají mezi větvičkami. Co se týče vlhkosti, tak tu udržuji střední. Rosím je asi jednou denně až jednou za dva dny. V období páření také nesmí chybět krabička s vlhkým substrátem nebo rašeliníkem, jelikož samičky tohoto druhu kladou vajíčka do substrátu. Při výměně potravy je potřeba dávat pozor, protože strašilky jsou opravdu velmi aktivní, takže hrozí masivní rebelství a hromadný únik jedinců z terária :-). Garantuji vám, že jakmile se vám jich po pokoji rozlétne třeba deset, nedohledáte je. Co se týče nymf, tak jsou asi stejně aktivní jako dospělci, naštěstí ještě ale neumí létat. Vlhkosti je dobré udržovat stejnou, jako u imag, rosit je však potřeba častěji, jednou až dvakrát denně, jelikož nymfy rády pijí z kapek vody.

Inkubační dobu ani dobu vývoje nymf v imaga zatím neznám, proto tyto informace doplním časem.
Pokud máte jakékoliv připomínky k obsahu těchto stránek, využijte, prosím, formuláře vpravo k zaslání zprávy na můj email. Tuto cestu také můžete použít, chcete-li mne kontaktovat z důvodu dostupnosti druhů k prodeji.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one